Každý se někdy zdrží v práci nebo ve škole. Rovnou přiznávám, že nesnáším notorické opozdilce, co dorazí do školy každý den pravidelně o hodinu později, ať už se začíná v osm nebo ve dvě odpoledne – ale dokud je to v řádu minut, dá se odpustit leccos. Co už ale odpouštět nebudu, je stání před kinem s koupenými lístky s tím, že když dotyčnému pět minut před začátkem zavolám, kde tedy je, dostanu odpověď „Jé, promiň, já jsem úplně zapomněl na čas.“ Na čas před schůzkou a tedy i na slečnu, která na vás čeká, se nezapomíná. Mobil má dnes přeci každý.